Jiříkovo vidění (2023)

„Myslela jsem si, že to půjde snáz,“ připouští režisérka Marta Kovářová v půlce filmu. Formou živého deníku v něm zachytila boj svého otce za klimatickou spravedlnost. Jiří Svoboda z Ústavu fyziky materiálů Akademie věd přišel s geniálně jednoduchým nápadem, jak snížit emise skleníkových plynů. Navrhuje globální zpoplatnění uhlíku. Brněnský vědec za doprovodu dceřiny kamery a písní navštěvuje lokální protestní setkání i světové ekologické summity. Nakažlivé odhodlání obou protagonistů ale naráží na liknavost politiků a političek a nepružnost mocenských struktur. Svobodu přesto neopouští humor a víra, že určité věci má smysl dělat zkrátka proto, že jsou správné.